Vysoké trvalky v létě

Na zahrádce je na všechno málo místa - a tak skoro každý shání rostliny co nejmenší. Jak ale postupovat, když někdo naopak potřebuje ozelenit větší pozemek? Pokud jen ozelenit, tak ať si založí park s trávníkem. Pokud však chce mít i v létě kvetoucí plochy, musí přidat trvalky. Nejsou příliš pracné. Rozhodně méně než přísně udržovaný trávník nebo letničkové záhony.

Místo pro výsadbu trvalek není třeba zvlášť upravovat. Většinou postačí obyčejná zahradní hlinitá, nepříliš vyhnojená půda. Pozemek na podzim hluboce zryjeme a řádně odplevelíme.

Vzhledem k tomu, že potřebujeme plochu kompaktně pokrýt zaměříme se v následujícím výběru na druhy mohutné, které dorostou alespoň jednoho metru a pokvetou v létě. Tyto rostliny většinou vysazujeme do nepravidelných skupin (rabat) na 40 až 70 cm od sebe. Pokud je umístíme jako solitéry budou často potřebovat nenápadně vyvázat, aby je vítr nerozklesl.

Mnoho vhodných druhů nalezneme v čeledi hvězdnicovitých (složnokvětých). Z těch, jejich květ připomíná stavbou kopretinu, bych upozornil na prvém místě na rubékie neboli třapatky (Rudbeckia). Nejvyšší z nich (až 2,5 m) je třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata). Kvete žlutě a obvykle se pěstuje v plnokvěté formě. Bohužel se hodně rozrůstá. Vhodnější budou Rudbeckia nitida a R. fulgida s nedělenými listy a výškou do 1,5 m. Četné zahradní kultivary jsou ještě nižší, květy mají větší, často s hnědými středy. Bohužel vyžadují více péče a nevydrží na místě mnoho let. Do výšky metru doroste příbuzná fialová Echinacea purpurea, která je nyní i uznávanou léčivou rostlinou. Žlutě kvetou popelivky (Ligularia), vytrvalé slunečnice (Heliathus), janeby (Heliopsis). U rodu záplevák (Helenium) je navíc barva oranžová i hnědočervená.

Budeme jistě hledat rostliny, které by s těmito víceméně „žlutými kopretinami“ barevně ladily. Modrofialové, fialové i růžově červené a bílé jsou hvězdnice (Aster). Mají mnoho kultivarů a kvetou nejčastěji v září. Na teplé chráněné místo patří sasanka japonská (Anemone japonica). Asi metr vysoká rostlina vytváří v pozdním létě zaplavu růžových květů a naprosto se nepodobná subtilním sasankám kvetoucím na jaře.

Našla by se i oblíbená čistě modrá barva. Nejkrásnější odstíny má stračka (Delphinium). Kvete sice už v červnu, ale po seříznutí často znovu koncem léta. V září ji pak vystřídají, sice jedovaté, ale také krásné modré oměje (Aconitum). Konečně také jeden ze zvonků – Campanula latifolia (zvonek širolistý) – dorůstá v mohutnou rostlinu. Všechny tyto druhy nám budou vděčné za vlhké místo s výživnější humózní půdou v polostínu.

Velmi pěkná svými bílými rozevlátými květy je udatna lesní (Aruncus sylvestris), která roste i v hlubokém stínu. Naši domácí rostlinu, můžete již v červnu potkat u potoků v horských bukových lesích. Vysloveně na sušení se z vysokých trvalek hodí žlutý řebříček tužebníkovitý (Achillea filipendulina). Naproti tomu nenápadné květy, ale velmi dekorativně vykrajované listy má až 2,5 metru vysoká makovitá rostlina s podivným českým jménem okecek srdčitý (Macleya cordata).

Zpět