Vřesoviště na zahradě

Hlavně v západní a severozápadní Evropě se na nevápenitých, chudých půdách vyskytují společenstva s převahou jemných vřesovištních rostlin Mají své zvláštní kouzlo.

Vřesoviště v zahradnickém pojetí je napodobenou přírody. Musíme ovšem pochopitelně v mnohém slevit, asi jako když děláme skalku. Občas pozměňujeme druhy a hlavně nemáme plochu táhnoucí se k obzoru.

Vřesoviště ovšem vyžaduje také zvláštní umístění. Je to místo s jemnými barevnými tóny, omšelými kameny, travinami, pařízky. Něco takového se nedá dát přímo vedle záhonu růží, jiřin nebo velkokvětých chryzantém. Napojujeme se tedy na zídky, svahy a okraje ploch, nejlépe v lehkém polostínu.

Zatímco pozdější údržba plochy je nenáročná, založení dá dost práce. Málokdo má totiž takové štěstí, že půda na jeho zahradě je lehká, propustná a kyselé reakce. Musíme tedy plochu nejen dobře prorýt a odplevelit, avšak též do hloubky 30 cm doplnit pískem, listovkou a hlavně rašelinou. Výsledné pH by se mělo pohybovat kolem 5. Na cestičky využijeme hrubou kůru, zapuštěné kmeny nebo ploché kameny. Uměle nehnojíme.

S výsadbou začneme nejlépe v dubnu nebo v časném podzimu. K uspořádání lze jednoduše říct, že drobné 20 cm vysoké keříky se jednotlivě barevně neprosadí. Z vřesů a vřesovců stejných kultivarů sesazujeme tedy větší nepravidelné plošky. Jednotlivé rostliny 20 až 25 cm od sebe. Osamoceně a spíše do pozadí pak přijdou asi metrové jiné keře. Vše ovšem záleží na celkové velikosti plochy vřesoviště.

Základem je tedy vřes obecný (Calluna vulgaris). Existuje jen tento jediný druh, ale jeho zahradní kultivary jsou nejen růžové, avšak i bílé a červenofialové. Byly vyšlechtěny i plnokvěté a s různě zbarvenými listy. Vřesy se střídají v květu od konce července až do zámrazu.

Pro běžného pozorovatele jsou k nerozeznání podobné vřesovce a mají také obdobné barvy. Z početného rodu jsou v našem klimatu ovšem dostatečně odolné jen čtyři druhy. Nezapomeňte si hlavně koupit vřesovec pleťový (Erica carnea), protože nakvétá na jaře již s krokusy. V létě a na podzim pak kvete vřesovec popelavý (E. cinerea), čtyřřadý (E. tetralix) i těkavý (E. vagans). Z Rumunska pochází vřesům velmi podobná otužilá Bruckenthalia spiculifolia. Její sytě růžové květy se objeví v červnu až červenci.

Dále si vysadíme vyšší rostliny. Bude to patrně několik botanických rododendronů s drobnými listy – Rhododendron impeditum, R. x praecox, z našeho šlechtění v Průhonicích Jelínkovy azalky nebo jim podobné bochníkovité keříky pěnišníků ze skupiny Diamant.

Do příbuzenstva pěnišníků patří také severoamerické, stálezelené asi metr vysoké keříky s drobnými květy Kalmia angustifolia, K. latifolia a Pieris floribunda. I u nás na rašeliništích vzácně roste rojovník bahenní (Ledum palustre) s bílými květy a kýhanka bažinná (Andromeda polifolia), jíž zdobí baňkovité květy růžové.

Mezi všemi už uvedenými dřevinami postrádáme květy žluté barvy. Proto bych doporučoval vysadit i některé kručinky (např. druh Genista tinctoria) a do pozadí čilimníky (Cytisus x praecox). Další oživení přinesou plody brusinek (Vaccinium vitis-idaea) nebo libavky poléhavé (Gaulteria procumbens). Prostředí mohou doplňovat drobnolisté nekvetouci dřeviny jako jsou bříza zakrslá (Betula nana), vrba plazivá (Salix repens) a některé trávy – kostřava sivá (Festuca glauca).

V dalších letech je nejdůležitější udržovat porosty nízké, aby neprosychaly a nevymrzaly. Vřesovce pleťové řežeme v květnu, jiné druhy vřesovců a vřes hned po zimě.

Zpět