Trvalky do stínu

Jsou na zahradě taková místa, kde se nedaří a nedaří udržet trávník. Trsy jsou řídké nebo je jen udusaná holá půda. Můžeme si zde ovšem pomoci tím, že vysadíme nízké trvalky, které nejen plochu ozelení, ale ještě v určitém období i pokvetou. Navíc se nebudou muset kosit.

Pokud jsou stromy již starší a listí nebylo pravidelně odstraňováno, může být i půda docela kvalitní a humózní. Jinak přidáme kompost, zase nejlépe z listí. Při rytí je třeba šetřit kořeny stromů. Naše činnost je sice nemůže většinou ohrozit, ale na poraněných plochách dochází k větvení a tato spleť pak konkuruje kořenům trvalek.

Jaké druhy shánět? Výběr musí vycházet z toho, že rostlinám nebudeme věnovat pravidelnou péči. Musí růst víceméně samy, nebudou vyžadovat zimní ochranu. Pokud mluvíme o jakési, byť vzdálené, náhradě trávníku měly by listy dosahovat výšky maximálně 30 cm, výše pak mohou sahat květy. Dále by měly být tyto rostliny během roku dlouhodobě zelené a nezatahovat, což nesplňují cibuloviny a hliznaté rostliny.

První skupinu tvoří druhy pro vysloveně celoročně stinná a současně i hodně vlhká stanoviště. V přírodě je najdeme u potoků v hlubokých, úzkých údolích. Patří sem kopytník evropský (Asarum europaeum), hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epigeios), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea), pupkovec jarní (Omphalodes verna).

Jiné rostliny se však přizpůsobily podmínkám suchých lesů, třeba borům. Vlhko by jim neprospívalo hlavně v zimě. Dobře můžeme uplatnit oba barvínky – menší i větší (Vinca minor, V. major), mochničky (Waldsteinia geoides, W. ternata) nebo rozrazil lékařský (Veronica officinalis).

Zdaleka nejvíce druhů je ovšem vděčných alespoň za nějaký polostín a průměrné vláhové poměry, protože pocházejí z listnatých lesů nebo jejich okrajů. Můžeme jmenovat čemeřice (Helleborus niger, H. purpurascens), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), bergénii tučnolistou (Bergenia cordifolia), hluchavku žlutou (Lamium galeobdolon), nízké funkii (Hosta), plicníky (Pulmonaria), kamejku modronachovou (Lithospermum purpureo-coeruleum), konvalinku vonnou (Convallaria majalis), kakosty (Geranium), dlužichy (Heuchera), ale třeba i jahodník obecný (Fragaria vesca).

Pokud trvalkám vyhovují nejen světelné, ale i půdní a vláhové podmínky, začnou se samy rozšiřovat do okolí. Většinou se rozrůstají, jindy je to možné jen díky semenáčkům – čemeřice, jaterníky. Nemusíme mít však obavy, že zaplevelí okolí, protože se na okraji korun stromů střetnou s trávníkem. Vznikne tak přirozená hranice.

Zpět