Rychlení větví dřevin

V zimě jsou květy ´vždy vzácné. Začátkem prosince se řežou podle tradice větvičky. Někdy ovšem vykvetou, jindy nikoliv. Úspěch závisí na více okolnostech. Nejprve musíme mít pro rychlení vhodný druh dřeviny, pak musí být na větvičce květuschopné pupeny. Je důležité, aby v přírodě předtím proběhlo dostatečně dlouhé období nízkých teplot. Mrazy ovšem nesmí budoucí květy zničit. No a pak je tu teprve samotný postup rychlení.

Pro domácí přirychlování větví jsou zjednodušeně řečeno vhodné ty dřeviny, které samy venku vykvétají asi do počátku měsíce května. Čím je příroda blíže k jaru, tím proběhne přirychlení rovnoměrněji a otevře se více poupat najednou.

Bezpochyby nejjednodušší a nejspolehlivější je si na Vánoce přirychlit zlatici, které se nesprávně říká také „zlatý déš“ (Forsythia). Pravé „barborky“ jsou ovšem větve třešní a višní, z příbuzných okrasných druhů různé slivoně, sakury, mandloně (Prunus triloba, P. kurilensis, P.serrulata, P. avium, P.tenella). Velmi dobře a rychle nakvete dřín (Cornus mas), pravý žlutě kvetoucí jasmín (Jasminum nudiflorum), kalina vonná (Viburnum fragrans), všechny vilíny (Hamamelis) nebo jen 20 cm vysoký keřík vřesovec pleťový (Erica carnea). Pro pozdější rychlení od února se hodí třeba čilimník (Cytisus x praecox), kdoulovce (Chaenomeles), okrasné jabloně (Malus). Je pochopitelné, že málokdo ořeže botanický rododendron, magnólii nebo lýkovec, ale když tyto vzácnosti poláme sníh, je to jediná možnost jejich posledního využití.

Květní pupeny poznáme podle toho,že jsou větší, kulatější a často více nahlučeny (třeba u třešní). U zlatice kvetou až dvouleté větve.

Zasychání větviček ve vázách způsobuje moc suchý vzduch v našich bytech hlavně na počátku rychlení. Nejlépe bude dodržet následující postup. Větve dlouhé alespoň 50 až 80 cm svážeme do svazečků a necháme několik hodin zvolna rozmrznout. Pak je dáme přibližně na 12 hodin celé do vody teplé 30 °C. Uložíme je na noc třeba do vany. Teplota bude pomalu klesat.

Druhý den větve zabalíme do mikroténového sáčku a kolmo postavíme do okurkové sklenice v místnosti teplé alespoň 20 °C. Necháme je tak týden či dva než začnou výrazně rašit. Pak větve aranžujeme do váz a občas mlžíme.

Pokud se připravují velká množství větví přidávají se do vody v přesných množstvích cukry, sole a desinfekční látky. Doma bych doporučoval si situaci nekomplikovat. Vystačíme s čistou vodou, kterou nejméně týdně vyměníme a přitom větvičky zkrátíme asi o 5 cm.

Občas jsou k vidění kvetoucí větve bílých šeříků. Jejich rané rychlení je podstatně náročnější než třeba u zlatic. Mimo speciálního složení roztoků vyžaduje např. počáteční teplotu vzduchu 25 až 28 °C, ovšem při současné teplotě roztoku jen 12 °C. Doma se do toho nelze pouštět.

Někdy nemusí větvička ani kvést a je pěkná již zelení nových listů. Vzpomeňme si na právě rašící břízy nebo modříny.

Zpět