Růže v obytné zahradě

S postupem doby se mění vztah lidí k přírodě a životnímu prostředí. Často podnikáme daleké cesty. Krásu přírody však chceme mít nadosah i každý všední den nebo alespoň víkend. Moderní člověk se snaží rozšířit svůj obytný prostor a využívá přitom řadu okrasných rostlin, mezi nimiž má své nezastupitelné místo i královna květin – růže.

Časová náročnost

Pěstování růží se někdy pokládá za příliš náročné a pracné. Musíme si ovšem uvědomit, že poskytují květy od června do zámrazu. Tímto barevným efektem se jim nemůže vyrovnat žádná dřevina. Letničky a dvouletky jsou podstatně pracnější - příprava sadby, výsadba, důsledné zalévání a odplevelování. Trvalky, včetně ska1niček, zase kvetou jen kratší dobu. Náročnost růží lze srovnat s méně udržovaným trávníkem. S určitými znalostmi můžeme tedy růže pěstovat i v dnešní uspěchané době, pokud si umíme vybrat. K občas navštěvované rekreační chalupě nebudeme sázet totéž jako na místa, která máme na očích denně.

Třídění růží

O bohatosti barev a tvarů květů růží si uděláte nejlepší představu na ruze.wi.cz.
Pěstitel potřebuje znát před výsadbou především typ růstu, s nímž je spojena výška rostliny a barvu květu. Dále pak tvar květu a jeho plnost, délku a bohatost kvetení, vůni olistění a řadu dalších estetických hodnot. Ryze praktický význam má skutečnost, že způsob a náročnost údržby si můžeme ulehčit promyšleným umístěním výsadby. Zahradní růže dělíme do několika skupin, s nimiž je rozhodně moudré se nejdříve seznámit.

Velkokvěté růže

Převážně jsou v této skupině čajohybridy (ČH). Bývají nejčastěji vysoké 50 až 100 cm, s několika silnějšími vzpřímenými výhony, víceméně rovnoměrně volně v prostoru uspořádanými. Květy vyrůstají na lodyhách po 1 až 3 (někdy i 6) v květenstvích. Poupě bývá pevné, plné, větší, elegantního tvaru. Po rozevření se objevují květy o průměru 9 až 14 cm. Počet korunních plátků těchto plnokvětých růží přesahuje 20 a jsou uspořádány tak, aby u kvalitních odrůd kryly střed květu. Často výrazně voní. Tyto růže u nás začínají kvést začátkem června, v srpnu nastává u některých odrůd nevýrazná přestávka a do plného květenství se opět dostávají v září. Pěstují se jako záhonové růže, vhodné i pro řez do váz.

Kvalitní a v našich podmínkách vyzkoušené odrůdy jsou například: ´Mount Shasta´ (bílá), ´Landora´ (žlutá), ´Gloria Dei´ (narůžověle žlutá), ´Janina´ (oranžová), ´Queen Elizabeth´ (růžová), ´Alexander´ (jasně červenooranžová), ´Prominent´ (světle červená), ´Lidka´ (svítivě červená), ´Mainzer Fastnacht´ (světle modrofialová), ´Rose Gaujard´ (fialově červená s bílou).

Mnohokvěté růže

Tato značně nesourodá skupina zahrnuje růže, které se dříve zařazovaly do samostatných skupin. Zahradníci je z praktického hlediska stále uvádějí a bude tedy dobré si je charakterizovat.

Floribundy (F)

Jsou růže nižší než čajohybridy, většinou rozložitého vzrůstu, který lépe zakrývá půdu. Květy jsou seskupeny v květenstvích po více kusech – obvykle 4 až 9 poupě bývá kratší, měkčí a rychle se rozvíjí. Květ je zpravidla plný, ale ojediněle jsou zařazovány do skupiny i růže s prázdnými květy.. Velikost květů je menší než u čajohybridů – průměr 6 až 9 cm. Ani vůně není tak častá. Dnešní odrůdy kvetou prakticky bez přestávky po celé letní období, mnohé až do zámrazu. Používají se často na plošné výsadby, kde barevný efekt vnímáme z větší vzdálenosti.

Polyantahybridy (PH)

Málo početná skupina. Od floribund se odlišuje ještě menšími a častěji prázdnými květy.

Polyantky (P)

Typické polyantky mají průměr květu 3 až 5 cm. Dnes se pěstuje jen málo těchto růží, ale lze je ve výsadbách působivě uplatnit. V květenství bývají desítky květů a jejich krása vydrží až do mrazu. Většinou nevoní.

Můžeme například doporučit mnohokvěté růže: ´Schneewittchen´ (bílá F), ´Tiara´ (bílá P), ´Friesia´ (žlutá F), ´Woburn Abbey´ (lososově oranžová F), ´The Fairy´ (jemně růžová P), ´Pussta´ (tmavě červená F), ´Anne Cocker´ (jasně červená F), ´Romance´ (tmavě červená PH), ´Samba´ (žlutá až červenooranžová F).

Sadové růže (S)

Jako sadové někdy též parkové růže označujeme takové, které dorůstají výšky alespoň 1,2 m. Výhony by v průměrné zimě neměly podstatně namrzat, měly by stát pevně vzpřímené, případně v mírném oblouku a vytvářet kompaktní keř. Květy mají jednotlivé nebo v květenstvích, plné i prázdné. Mimo růží remontujících jsou zde i jen jednou kvetoucí, a to začátkem léta. Kromě květů mají svou okrasnou hodnotu často i šípky. Sadové růže jsou nenáročné na údržbu, zejména řez.

Zkuste pěstovat stále kvetoucí: ´Lichtkönigin Lucia´ (žlutá), ´Westerland´ (oranžově načervenalá), ´Koré´ (růžovofialová), Průhonice´ (svítivě fialová), ´Märchenland´ (nažloutle růžová), ´Fontaine´ (sametově červená). Jednou kvetoucí jsou: ´Nevada´ (bílá), ´Maigold´ (zlatožlutá).

Pnoucí růže (PN)

Tyto růže se vyznačují dlouhými výhony, které nevymrzají. Jde tedy v podstatě o růže sadové, jež se nedokáží udržet ve vzpřímené poloze. Nemají samy žádné úponky nebo jiná zařízení, která by umožňovala se aktivně popínat. Opírají se pouze o konstrukci a musí být přivazovány. Za minimální výšku se považují 2 m. Skupina zahrnuje odrůdy jednou i opakovaně kvetoucí (remontující) s květy plnými, vzácněji prázdnými. Přechod mezi růžemi pnoucími a sadovými, ale i pokryvnými, není v některých případech přesně vymezen a tutéž růži můžeme tedy různě využít. Mezi jednotlivými barvami je třeba zastavit se u žluté. Tyto růže u nás často vymrzají a někdy je obtížné najít vhodnou odrůdu, která by trvale dosáhla větší výšky.

Ze stále kvetoucích se často pěstují: ´Leverkusen´ (světle žlutá), ´New Dawn´ (jemně růžová), ´Sympathie´ (tmavě červená), ´Dortmund´ (červená prázdná). Jen začátkem léta kvetou, avšak velmi bohatě červené: ´Ludvík Večeřa´, ´Flammentanz´, ´´Paul´s Scarlet Climber´.

Pokryvné růže (PK)

Představují skupinu růží, u nichž je nejdůležitější vlastností schopnost zcela pokrýt půdu až 2 m dlouhými výhony a zamezit tak růstu jiných rostlin. Výška by neměla přesáhnout 50 cm. Převažují růže jednou kvetoucí s nevelkým prázdným květem bílé nebo růžové barvy.

Vysazují se například: ´White Spray´, ´Repandia Rose´, ´Max Graf´, ´Immensee´, ´Heideröslein Nozomi´.

Miniaturní růže (MI)

Základní vlastností vymezující tuto speciální skupinu růží je zakrslý vzrůst, výška by neměla přesáhnout 30 až 40 cm. Velikosti rostlin odpovídá i velikost květů, jejichž průměr je jen 2 až 4 cm. Na keřích se květ pravidelně opakuje, v barvách se často prolíná více tónů. Miniaturní růže se někdy označují jako trpasličí, skalkové či pokojové – vždy jde ovšem o stejnou skupinu a název se někdy pouze přizpůsobuje použití.

Známé jsou: ´Sněhurka´ (bílá), ´Guletta´ (žlutá), ´Lady Ann´ (růžově červená), ´Coralin´(korálově červená), ´Baby Masquerade´ (žlutavě až měděně červená).

Využití růží

Před výsadbou růží je vhodné si rozmyslet, jakým dojmem bude z hlediska prostorového uspořádání barev květů po letech působit. Sběratelská snaha nás žene do situace, kdy máme každou odrůdu v jediném exempláři. To vytváří roztříštěný a chaotický vjem. Lépe vypadají větší celky. U růží záhonových, jak se někdy označují velkokvěté a mnohokvěté, volíme v nepravidelné výsadbě oválné plochy nejméně o 5 keřích, v pravidelné pak čtverce o 4 kusech. Sadové růže vysazujeme do trojúhelníku, v němž srůstají v jeden porost. Pokud je již na zahradě mnoho odrůd, je vhodné zvolit jednu z nich a tu vysadit na větší ploše nebo lemu jako scelující prvek kompozice. Vyšší a světlejší růže dáváme do pozadí. Snažíme se získat výrazné kontrasty se stavebními prvky, jinými rostlinami i mezi růžemi navzájem, například před bílou stěnu patří sytě vybarvená růže apod. Pokud nám to velikost plochy dovolí a můžeme skupinu stejných růží vícekrát opakovat, dělá to dojem větší hloubky prostoru. K růžím se hodí udržovaný trávník. Je uk1idňujícím prvkem a umožňuje nám přístup bez stavby cest nebo jen po šlapákových kamenech. Uspořádání zahrady je určitou vizitkou estetického vnímání, které se pokoušíme skloubit s praktickou údržbou.

Rodinná zahrada

Dostatečně velká okrasná zahrada u domku nám dává mnoho možností pro využití růží. Je nutno zachovat určitý ráz, netříštit jej a nezastiňovat krásu rostlin skleněnými koulemi nebo trpaslíky. Důležité je okolí. Záleží na tom, jestli chceme nenásilně přejít do přírody, nebo naopak plochu zarámovat vyššími keři, mezi nimiž se uplatní i mohutnější sadové růže. Stejnou službu prokáží v užším pruhu i pnoucí růže, pomohou oddělit okrasnou část od užitkové, lemovat cesty, vytvořit stín u lavičky, porůst altánek Záhony neděláme širší než 1,5 m, aby byly pro ošetřování přístupné i ve svém středu. Můžeme mít zahradu francouzského typu se stříhaným živým plotem, záhony letniček a růžemi v pravidelných plochách, včetně stromkových a převislých. Někde mohou být růže uspořádané v nepravidelném oválu na travnaté ploše nebo v atriové zahradě se zídkami z perforovaného materiálu. Konečně velmi dobře působí i růže u zahradního rybníčku, ale nesmí se příliš rozrůstat a stínit jej z jižní strany. Intimní zákoutí nám pomohou vytvořit pergoly s pnoucími růžemi.

Větší sadové úpravy

Na větších plochách obvykle nelze růžím poskytovat intenzivnější péči. Nevysazujeme odrůdy s nutností zimní ochrany a řezu nebo výsadbu těchto omezíme jen na malou plochu v blízkosti cest. Sázíme-li jednotlivě sadové růže do travnatých ploch, je třeba zpracovat půdu v širším prostoru (až 1 m2), aby rostliny nezarostly dříve, než zesílí. Pěkné jsou i větší skupiny světlých růží před temnými jehličnany nebo barevně odlišnými trvalkami. používáme otužilé a vitální "sadovky" 'Frühlingsduft', 'Frühlingsgold', 'Milevsko', 'Escapade', 'C. R Mayer', 'Eva', 'Ruskin', 'R J. Grotendorsť i původní botanické růže R. foetida, R. gallica, R. x centifolia, R. x damascena, R. x alba, R. glauca, R. hugonis, R. omeiensis, R. pendulina, R. rubiginosa, R. rugosa.

Předzahrádky

Předzahrádky se vyznačují malou, úzkou plochou bez oplocení. Často na nich, bohužel, vidíme směs letniček, trvalek a několika růží, která neumožňuje některé z květin vyniknout. Růže se do předzahrádek dobře hodí už proto, že jsou těžko zcizitelné. Někdy však dům předzahrádku příliš zastiňuje. Plochu nepřehušťujeme. Dbáme, aby nám nezarostla cesta a okna. Je možné sázet jak řadově, tak ve skupinách. Vhodné jsou zvláště mnohokvěté růže.

Pergoly

Loubí, pod nímž se prochází, by mělo být vysoké 2,2 až 2,5 m, vzdálenost příček do 50 cm. Z hlediska rostlin je nejvhodnějším materiálem na konstrukce dřevo. Jeho trvanlivost prodloužíme tím, že je nezapouštíme do země, ale přišroubujeme k zabetonovaným železným pásům ve výši asi 10 cm. U kovových konstrukcí provádíme kvalitní nátěry, protože uvolňování rostlin při opravě nemusí být snadné. Barvy volíme světlé, abychom zabránili přehřívání a následnému namrzání. Růže lze dobře vést ve vodorovné i převislé poloze. Kolem konstrukce ponecháme dostatek místa (zvláště u cesty), neboť jednotlivé letorosty, než je zachytíme, vyrůstají do prostoru. Úvazky děláme z umělé hmoty, případně z izolovaného drátu (pozinkovaný pálí) s rezervou pro zesílení větví. Slaběji rostoucí růže lze umístit i k drátěnému plotu nebo ojedinělému sloupu, ale jejich vyvazování je náročné.

Živé ploty

Růže nejsou ideální dřevinou pro živé ploty. Buď nemají úzký či vysoký vzrůst nebo nejsou dostatečně husté a nebo poléhají. Řez během vegetace není vhodný. Výjimkou jsou široké lemy zahrad souvisejících s volnou krajinou. V těchto případech se hodí Rosa rugosa a její hybridy. Růže vysazujeme v jedné či dvou řadách na vzdálenost 50 až 70 cm, jednu odrůdu na delší úsek. Nevymrzají, nevznikají volná místa. Hradba je pro své ostny prakticky nepřekročitelná a kromě zmlazovací probírky starších výhonů nepotřebuje údržbu.

Půdní kryty

Hodně se nyní v moderních zahradách používají rostliny k pokryvu půdy jako náhrada trávníku. Také růže se mohou dobře uplatnit. Nesázíme je však blízko cest, protože se hodně rozrůstají. Před výsadbou musíme dát dobrý pozor na vytrvalé plevele (pýr, pcháč, smetanku, svlačec, pryskyřník, přesličku, mléč), jejich pozdější udolání je skoro nemožné.

Skalky

Vysoce prošlechtěné růže se svým charakterem do alpina, které má být napodobeninou kousku přírody, nehodí. Ovšem už na středně velké skalky nebo k okraji můžeme vysadit všechny miniaturní růže, nejlépe působí ty s volným středem. Sázíme je na rovné plošinky do sousedství temných zakrslých jehličnanů. Na skalce oceníme letní květ růží, vhodné je opakování stejné odrůdy na více místech. Musíme počítat s tím, že mezi kameny nebude možno příliš přihrnovat, avšak chvojím kryjeme celou plochu alpina.

Svahy

Pro osázení mírnějšího, zatravněného svahu ve větší zahradě kromě jiných keřů používáme i statnější sadové růže. Při terasování jsou efektní převislé kvetoucí větve. Ponecháváme dostatek prostoru, aby byla vidět i zídka. Na terasy sázíme pouze otužilé růže, protože nelze počítat se zimním přihrnováním. Vhodné jsou pokryvné, z pnoucích např. 'Dortmund'.

Soliterní umístění

V zahradnické praxi se jako solitéra označuje rostlina, která je umístěna osamoceně. Jde o pojem relativní. Na skalce o několika čtverečních metrech může mít miniaturní růže dominantní postavení, ale mezi keři se dvoumetrová sadovka docela ztratí. Jako solitéra do travnaté plochy se hodí především růže sadová - vyšší, vzpřímená, pevná, která má nejen pěkný květ, ale i postavení listů, např. 'Schneewittchen', 'Nevada', 'Lichtkonigin Lucia', 'Westerland', 'Koré', 'Průhonice', v teplejším klimatu je možno zkusit i neřezanou 'Queen Elizabeth'.

Kombinace s jinými rostlinami

Růže jsou natolik osobité, že jejich krása se většinou nejlépe uplatní ve zvláštní výsadbě. Pokud využíváme kombinace s jinými rostlinami, mají smysl v tom, že doplňují růžovou zahradu o květy kvetoucí v jiné době, o barvy i tvary, které nemá. Přitom však růže nedáváme přímo do doplňkových rostlin, ale udržujeme náležitý odstup, který usnadňuje i ošetřování.

Letničky se hodí pouze ve stejnorodých plochách do pravidelných úprav. K bílým a žlutým růžím - pomněnka (Myosotis), lobelka (Lobelia), modrý a červený sporýš (Verbena), červený chejr (Cheiranthus), svazenka (Phacelia).

K růžovým a červeným růžím - starček (Senetio), pryšec (Euphorbia), jednoletý šater (Gypsophila), jednoletá tařice (Lobularia), gazánie (Gazania), žluté nízké afrikány (Tagetes), bílý hledík (Antirrhinum). Ke všem růžím - letní cypřišek (Kochia), echverie (Echveria), jednoletá stračka (Consolida), nestařec (Ageratum). Výborným doplňkem v jarním období jsou cibuloviny, musíme mít jen trpělivost s nevzhlednými žloutnoucími listy při zatahování koncem vegetace. Dávejme je na samostatné záhony trochu stranou (později dosazujeme letničky). Každoročně sklízíme tulipány a hyacinty. Více let na místě vydrží narcisy, ladoníky (Camassia), krokusy, modřence, sněženky, bledule, ladoňky a jiné drobné cibuloviny.

Z dalších trvalek lze doporučit oměje (Aconitum), stračky (Delphinium), čemeřice (Helleborus), kamzičníky (Doronicum), levandule (Levandula), pryšce (Euphorbia), čistce (Stachys). '

Dřeviny se hodí k růžím jako pozadí, nikoliv - až na některé mohutné sadovky (R. hugonis) - pro libovolné míchání. Temné odstíny vytvoříme hlavně z tisů (Taxus), smrků (Picea), borovic včetně kosodřeviny (Pinus), mahónie (Mahonia), cesmíny (llex), zimostrázu (Buxus), hlošiny (Pyracantha), stálezelených kalin (Viburnum). Stříbřitější nebo namodralé odstíny hledejme mezi kultivary cypřišků (Chamaecyparis), jalovců (Juniperus) a opět smrků (Picea). Dále z kvetoucích keřů lze uplatnit zlatice (Forsythia), pustoryl (Philadelphus), okrasné keřové višně (Prunus), ptačí zob (Ligustrum), z pnoucích vistárii (Wisteria), podražec (Aristolochia), akébie (Akebia).

Zcela nevhodné k růžím jsou jiřiny, chryzantémy, třepatky (Rudbeckia), plaménky (Phlox), hvězdice (Aster).

Zvláštní tvary - stromkové a smuteční růže

Nejde o samostatnou skupinu, stromkové a smuteční růže se tvoří naočkováním různých růží na vysoký výhon podnože. Nejčastěji se takto pěstují růže velkokvěté, ale i mnohokvěté. Některé pnoucí a pokryvné poskytují pozoruhodné převislé (smuteční) tvary. Jako opěra k nim ovšem nestačí tyč, je třeba kruh, který podpírá větve, se dvěma sloupky. Neočkují se vzrůstné sadové růže, naopak miniaturní na nízkých kmíncích bývají velmi pěkné. Nejlépe se stromkové růže uplatní v samostatné skupince, je možno přitom kombinovat různě vysoké kmínky i doplňovat běžnými záhonovými růžemi. Je třeba předem promyslet, zda a kam je na zimu skloníme. Stromkové růže se svým charakterem hodí do pravidelně řešených zahrad, ke schodištím, cestám, k terasám jako nádobové rostliny, nikoliv však do okolí přírodních partií trvalkových a skalkových.

Růže v nádobách

Naleznou uplatnění hlavně tam, kde nelze sázet do volné půdy, tedy na terasách, lodžiích, na místech ke zvětšení obytného prostoru bytu v letních měsících. Vhodná je východní a západní orientace. Nedoporučují se větrům otevřené balkóny ve vyšších poschodích. V bytech jsou růže spíše krátkodobou záležitostí, neboť v nich nebývá dostatek světla (s výjimkou prostoru mezi okny), po odkvětu je raději přeneseme ven. Nádoby (kbelíky i truhlíky) musí být dostatečně hluboké a prostorné - pro miniaturní alespoň 5 1, velkokvěté, mnohokvěté a pokryvné 12 1, pro stromkové 15 1 a pnoucí 30 1. Materiál nádoby může být z hlediska růží různý, důležitá je trvanlivost. Dno vždy opatříme několika odtokovými otvory a řádnou drenáží z hrubšího písku nebo keramzitu. Půdu je třeba namíchat humóznější a lehčí, přidáváme tedy kompost, rašelinu, listovku a písek. Na 10 1 dáme pak 30 g plného hnojiva nebo některé zásobní tabletované hnojivo. Důležité je přihnojování na list. Vysušování bývá značné, nejen pod střechou je proto třeba pravidelně zalévat a kontrolovat stav půdy. Konstrukci pro pnoucí růže musíme dobře zajistit před větrem. Pokud nepočítáme s přenášením na zimu do hlubokého pařeniště nebo na chladnou verandu či do sklepa, je třeba nádoby řádně izolovat (osvědčuje se pěnový polystyren), protože existuje nebezpečí zmrznutí i z boku. Máme-li už růže stále ve vytápěném prostředí, dopřejeme jim alespoň na dva měsíce zimní klid s teplotou 0 až 10 °C. Růže v malých nádobách přesazujeme každoročně v předjaří, ve velkých jednou za dva až tři roky. Přitom upravíme přiměřeně poměr nadzemní části a kořenů, což nebývá, pokud provádíme podle skupiny růží pozorně každoročně základní řez, obtížné.

Zásady nákupu

Úkolem tohoto článku není se zabývat pracemi spojenými s přípravou půdy, vlastním sázením, řezem, přezimováním, množením, chorobami apod. Dovolím si však ještě upozornit alespoň na to, jak nakupovat nebo nenakupovat růže, aby chyba nenastala hned na počátku. Rozlišujeme dva typy sazenic – prostokořenné a kontejnerované. Prostokořennými sazenicemi jsou označovány rostliny dodávané s holými kořeny bez půdy. U růží je to nejčastější případ. Kvalita obou typů sazenic musí odpovídat příslušné normě.

• 1. jakostní třída

Výška větvení do 10 cm nad kořenovým krčkem (u miniaturních růží do 5 cm), 3 vyzrálé výhony, kořeny nepoškozené, alespoň 20 cm dlouhé. U stromkových růží musí tyto 3 výhony vyrůstat ze 2 oček a průměr kmínku pod korunkou musí být nejméně 9 mm, u miniaturních stromkových 7 mm.

• 2. jakostní třída

Liší se od 1. třídy pouze tím, že dostačují 2 vyzrálé výhony.

Pokud růže neodpovídají ani této jakosti, označují se jako nestandard a nepřicházejí zpravidla do prodeje. Čím kratší doba uplyne mezi vyzvednutím růže ve školce a její výsadbou na trvalé místo, tím pochopitelně lépe. Zvláště pokud sázíme najednou větší množství, vyplatí se navštívit školku. Náklady spojené s cestou se vrátí dokonalým ujmutím. Růžaři expedují rostliny obvykle na podzim. Poptávka bývá značná a skladování sazenic do jara je často ztrátové. Růže jsou proto na jaře i o něco dražší. Dobývání sazenic ve školkách začíná počátkem října. Tady můžeme vidět růže ještě v květu, upřesnit si výběr, posoudit výšku porostů, napadení černou skvrnitostí. Ideální je, pokud si můžeme vybrat a růže je vyryta. Již skladované sazenice musí být odlistěny, mít vlhké kořeny, tedy stíněny, roseny, zakrývány fólií. Při nákupu věnujeme větší pozornost stavu kořenů než větví.

Ve větších obchodních centrech nebývají podmínky pro skladování vždy vyhovující. Zvláště tam, kde je zaveden samoobslužný způsob prodeje, jsou sazenice někdy vytaženy z krycí půdy a kořeny osychají. Je zde také větší pravděpodobnost záměny. U překupníků v různých stáncích, ale i v zasilatelstvích bývá situace ještě horší. Nikdy nekupujme růže jen podle barvy, bez označení odrůdy nebo v nějaké směsi. Velikost sazenice samozřejmě nic neříká o velikosti růže, tedy i pnoucí růže je někdy docela malá. Rostliny v sáčcích s rašelinou nebo i voskované bývají nejen drahé, ale v teplé místnosti i řádně proschlé. Prodej v kontejnerech (nádobách z umělé hmoty) má výhody v možnosti vysazování během celého vegetačního období a v posouzení vzhledu rostliny. Sazenice se dobře ujímají. Není třeba je sázet okamžitě, ale i do půdy založený kontejner se musí pozorně zalévat. Nevýhodou je větší hmotnost a menší skladnost sazenic. Kořeny často kruhovitě obrůstají dno kontejneru a v půdě nedosáhnou dostatečné hloubky. Musíme je odvážně přesekat a uvolnit. V kontejnerech se běžně prodávají růže miniaturní, pokryvné a slaběji rostoucí polyantky. Vzrůstné růže však nejsou pro menší nádoby vhodné, neboť kořeny v nich nemají dostatečnou hloubku.

Opatrně bychom měli růže vybírat podle reklamních barevných katalogů. Barevná fotografie dokáže divy. To si nejlépe uvědomíme, když vidíme důvěrně roky známou růži a je v katalogu tak "vyfintěná", že se skoro nedá poznat. Vždy je totiž možné na každé růži něco pěkného nalézt - detail jediného květu, větvičky, pohled na keř. Fotograf vyhledá jeden ideální keř nebo skupinu - třeba někde ve Středozemí. Listy může také naleštit, nemocné obrat, květy také a doplnit nařezanými z jiných keřů. Hotové zázraky jdou dělat s barvou. Z nafialověle růžové se stává čistě modrá, z rozpité červenofialové jasně červenooranžová, z vybledle nažloutlé žlutooranžová, z sytě červené černá. Kvalitu růží prověří až čas. Pozor na údaje popisu růže v katalogu, zejména na ty, které se vztahují k výšce sadových a pnoucích růží a k mrazuvzdornosti. Mohou třeba platit v přímořské nebo jižnější Evropě, nikoliv však u nás. Pokud v popisu není některá vlastnost odrůdy uvedena, bývá právě zde "čertovo kopýtko".

Zpět