Řez růží

Jaké práce nás čekají na záhonech růží v předjaří? Hlavně dbáme na to, aby byly růže správně ořezány. Náprava je možná pokud jsou rašící výhony ještě nevelké. Řez růží se vysvětluje někdy složitě, ale základní pravidlo je prosté. Čím má záhonová růže větší květ, tím více řezat. Z výhonu mohou zůstat u země jen jedno nebo dvě očka. Pokud jsou zdravá, pro další život růže to stačí. U růží s drobnými květy (polyantky) pak zkracujeme jen nepatrně. Růžím sadovým a pnoucím odstraňujeme jen koncová rozvětvená květenství z loňského roku. Občas pak děláme jakési zmlazení, kdy vyřízneme těsně u země celý starý výhon.

Často se lidé ptají, zda je vůbec řez nutný. V přírodě růže přece také nikdo neřeže. Dnešní prošlechtěné růže se podstatně liší od svých předků. Kdybychom na ně nesáhli nůžkami, zpočátku by rostly do výšky i kvetly. Pak by ovšem začaly být keře přehoustlé, proschlé, plné chorob škůdců. Jedna po druhé by větve usychaly i umrzaly. Nakonec by asi ze země prorostla podnož, a celá růže by nám, jak se říká, zplaněla. Nové výhony jsou pak tenčí, listy mají světleji zelenou barvu, jsou měkké, nelesklé. Růže roste nápadně do výšky a kvete prázdnými květy podobnými světlé šípkové růži. Když něco takového uvidíte je potřeba odlišné výhony hned odstranit, a to až pod povrchem půdy.Každá růže může zplanět, pokud je očkovaná, protože se skládá vlastně ze dvou jedinců. Nahoře vidíme ušlechtilou část, od kořenového krčku níže se skrývá podnož.

Je očkování vůbec nutné, když přináší riziko zplanění? Hlavně dříve byly některé odrůdy ve středoevropských klimatických podmínkách choulostivé a odolná podnož jim zajišťovala dobrou výživu. Všechny růže se ovšem neočkují – třeba pokryvné nebo miniaturní bývají řízkované, botanické druhy se množí výsevem.

Růže se tvorbou šípků, s výjimkou sadových a botanických, oslabují. Proto pokud květy neskončí ve váze, ihned po odkvětu je odstřihneme, a to nejen onen květ, ale ještě také jeden až dva listy pod ním. Jedině tak umožníme růži, aby vyrašily silné nové výhony, které brzo ukáží nová poupata.

Z šípků ušlechtilých odrůd bychom po mnoha letech pěstování dostali směs sice nejrůznějších typů, ale ve zdrcující většině horších, než byla ta naše původní. Podle toho, jak by se růže rozpomněla na své předky, by byly květy měkké, prázdné, nečisté barvy, výhony silně trnité, poléhavé apod. To jsme se už však dostali až k šlechtění růží a vzniku odrůd. U nás se růžemi na vysoké odborné úrovní zabývá specializovaná organizace ČSZ Rosa klub, jenž má řadu místních poboček a vydává svůj Zpravodaj.

Zpět