Průhonické parky

Při jižním okraji Prahy u dálnice na Brno leží Průhonice. Tato vesnice je dobře známá všem botanikům, dendrologům, zahradníkům a vůbec milovníkům přírody. Působí zde dva výzkumné ústavy - BÚ AV ČR spravující Průhonický park (240 ha) a VÚKOZ, jenž vlastní Dendrologickou zahradu (80 ha). Čím to, že se v jinak celkem fádní, málo členité a zalesněné krajině středních Čech najdou dvě dendrologicky významná pracoviště?

Musíme se podívat do historie. V údolí klikatícího se potoka Botiče nikdy nebyla dobrá orná půda. U dvou nevelkých rybníků stávaly již v 17. století mlýny. Když roku 1885 získal území příslušník původně portugalského šlechtického rodu hrabě Arnošt Silva Tarouca, radikálně zasáhl do lesního hospodaření. Již při prvních návštěvách si totiž uvědomil jedinečnou možnost vytvořit zde originální park volného anglického typu, který neměl a nemá daleko sobě rovného. Hrabě prokázal velké estetické cítění, když vytyčoval průhledy a opatrně uvolňoval z porostu nejnadějnější stromy - hlavně duby. Rozlehlé plochy věnoval květnatým loukám i alpinu na břidličnatém svahu. Snad nejvíce si pohrál s vodou, která vytváří pro dřeviny i byliny vhodné mikroklima. Aniž narušil přírodní ráz vymezil Botiči a jeho přítokům místo mnoha jezy. Vykoupil mlýny a nechal je zbořit. Podstatně rozšířil vodní plochy, takže v parku nyní nalezneme čtyři velké rybníky a několik tůní. Největší Bořín připomíná temné, hluboké horské jezero; naproti tomu Labeška láká filmaře porosty stulíků a rákosin. Park je protkán 40 km cest.

Bylo však třeba obohatit sortiment dřevin o cizokrajné druhy. Sazenice pro park se nakupovaly u obchodních firem, získávaly výměnou. Semena pak přicházela z botanických zahrad i od jednotlivých expedičních výprav. V Průhonicích se potkávaly rostliny z Číny, Koreje, Sibiře, Japonska, severní Indie, Krymu, Kavkazu, Středomoří, Balkánu, USA i Mexika. Pro přípravu rostlin založila „Společnost pro šíření dendrologie a zahradního umění v Rakousko-Uhersku“ roku 1909 Spolkovou zahradu. Do parku se sázelo každoročně přes 20 tisíc sazenic. Před příchodem první světové války byl park v hrubých rysech hotov. Sám hrabě však říkal, že obraz je domalován provždy, park se však musí tvořit stálé, jinak zaroste a zpustne. Pro nedostatek finančních prostředků se rozhodl roku 1927 park prodat československému státu. Příslušné ministerstvo neváhalo a ihned v Průhonicích zřídilo „Státní pokusné objekty zemědělské“, což je vlastně dnešní „Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ)“. Dílo pokračovalo ve stejném duchu a hrabě tomu přihlížel až do své smrti roku 1936. Nic podstatného na tom nemohla změnit ani katastrofální zima roku 1929, ani sucho v roce 1947.

Po válce byla výzkumná činnost rozčleněna. Do Holovous v severovýchodních Čechách se přestěhoval výzkum ovocnářský, do Olomouce zelinářský (kde nedávno zanikl) a v Průhonicích zůstalo okrasné zahradnictví. V roce 1962 přešel park pod správu ČSAV. Výzkumný ústav proto založil roku 1974 na nové ploše Dendrologickou zahradu. Jde o moderně řešenou sadovnickou úpravu, která se snaží návštěvníkovi do detailů ukázat možnosti uplatnění rostlin. Z 15 tématických celků asi nejvíce zaujmou sortimentální výsadby pnoucích rostlin, živých plotů, půdopokryvných dřevin a trvalek i rozsáhlé vřesoviště. V zahradě najdete v jarní a podzimní sezoně také prodejnu mladých rostlin.

Chloubou Průhonic, za kterou putují do parku a Dendrologické zahrady zástupy návštěvníků jsou ovšem rododendrony. V publikaci VÚKOZ, která nás provází zahradou, je uvedeno 313 druhů a kultivarů, v pokusech jich však bylo a je daleko více. Zahradníkům se za léta podařilo vyšlechtit 53 nových kultivarů. Dále 19 růží, vajgélie, dřevité mochny (Potentilla fruticosa), tavolníky (Spirea); z vytrvalých bylin mnoho prvosenek, tulipánů, jiřin a mečíků. Slavnými skleníkovými řezanými květinami byly hrachory, frézie a gerbery, zatímco dnes se v nových průhonických odrůdách pěstují hlavně chryzantémy a netýkavky (Impatiens). Letničky zastupují astry i macešky. Světové uznání na výstavách již po řadu let sklízejí průhonické hybridní pelargónie, jichž je nyní už 28 odrůd lišících se barvou květů i listů. Nezapomeňte se tedy přijít podívat. Průhonice jsou dobře přístupné autobusovou městskou dopravou ze stanice metra Opatov na trase C.

Zpět