Neobvyklé špenátové zeleniny

Mnoho lidí zná špenát jedině jako onu zelenou kostku v mrazícím boxu. Vztah k špenátu je kupodivu přísně vyhraněn. Jsou milovníci této zeleniny, ale jsou i zásadní odpůrci. Mohu ovšem zodpovědně říci, že ti dobrý špenát nikdy nejedli, neboť se seznámili už v dětství s něčím nahnědlým, hořkým, mastným a plným polévkového koření. Jde tedy o to, umět špenát připravit.

Je špenát opravdu tak zdravý? V podstatě jistě ano jako ostatně z nějakého hlediska každá zelenina, i když zdaleka neobsahuje tolik železa jak se chybně opisovalo z knihy do knihy. Důležitý je obsah kyseliny šťavelové, která se při přípravě musí vázat na vápník, třeba z mléka, sýrů nebo vajíček. A právě tady si musíme uvědomit, že mluvíme o celé skupině špenátových zelenin a že většina druhů má kyseliny šťavelové podstatně menší než vlastní špenát setý.

Pěstování toho obyčejného špenátu je asi dobře známé. Zaměřme se tedy na druhy, které nedostaneme koupit mrazené. Špenát se dá udělat pomalu ze všeho zeleného, tedy třeba i ze šťovíku nebo kopřiv. My zůstaneme však u pěstovaných rostlin. Botanicky ale i pěstitelsky velmi blízko k špenátu setému má lebeda zahradní (Atriplex hortensis). Také ji sejeme co nejdříve zjara do řádku asi 30 cm od sebe. Po vzejití je nutné pořádně vyjednotit – nejméně na 10 cm. Sklízíme postupně dužnaté listy až asi do půlmetrové výšky rostliny Mám vyzkoušeno, že ani později nehořkne, ovšem listy jsou již menší a tenčí. Když jdou rostliny do květu vypadají jako plevel a dorůstají i dva metry. Pokud si některou v rohu pozemku ponecháte a přivážete k tyčce, semena z ní postupně nenápadně vypadávají. V následujícím roce tak je postaráno v okolí o semenáčky. Můžeme se rozhodnout, zda je vyjednotíme nebo přesadíme, či zaryjeme jako zelené hnojivo před jinou plodinou. Zahradní lebeda může být ovšem i rostlinou okrasnou, protože mimo základní tmavě zelené formy existuje nejen i světleji zelená, ale hlavně sytě červená. I tu až nás omrzí můžeme sníst a pokrm bude zelený, protože se červené barvivo z listů vyplaví.

Jako špenátová zelenina se velmi snadno pěstuje mangold. Je to vlastně forma řepy. Vyséváme tedy koncem dubna. Řádky asi 30 cm od sebe a po vzejití jednotíme na 15 cm. Mangoldu je mnoho odrůd. Pro přípravu špenátu se z nich hodí ty, jenž mají dobře vyvinutou listovou čepel. Mangold je možné sklízet od července do října. Od konce léta získává však poněkud řepovitou příchuť. Také tato zelenina má vysoce dekorativní červené odrůdy.

Naši zahrádkáři mají často i fóliovníky a domácí skleníky. Ideální rostlinou pro tato prostředí, která určitě ocení delší vegetační dobu a vysokou půdní, ovšem hlavně vzdušnou vlhkost, je novozélandský špenát. Tvrdé semeno velké až 1 cm má zvláštní hranatý tvar, odtud také jméno čtyřboč. U novozélandského špenátu vzniká potíž se zdlouhavým klíčením. Nejlépe vysévat v teple, třeba i v bytě na okně již počátkem dubna. Vysazujeme v době, kdy ve skleníčku nejsou přízemní mrazy, přibližně 50 cm od sebe. Na masitých listech můžeme dobře pozorovat, že druh patří do stejné čeledi jako letnička kosmatec (Mesembryanthemum). Rostlina se rychle plazivě rozrůstá a brzy vytváří kompaktní porost třeba pod paprikami. Při sklizni se osvědčilo stříhat zahradními nůžkami celé lodyhy a až pak z nich obrat listy pro kuchyň. Je to nejen pohodlnější, ale hlavně na nově narůstajících lodyhách jsou zase velké listy. Rostlina nenápadně kvete i plodí a udržuje se ve skleníku samovýsevem. V listopadu porost zaryjeme jako zelené hnojení. Novozélandský špenát mohou pěstovat i ti, kdo skleníček nemají. Na otevřeném záhoně v našem průměrném roce bývají přírůstky malé a listy tuhé. Je možno si však pomoci překrytím pórofólií nebo netkanou textilií a vydatnou zálivkou.

Všechny tři druhy bývají občas ve větších obchodech se semeny. Jinak se ovšem najdou také v zasilatelstvích nebo inzerátech. Zahradní lebedu a novozélandský špenát si můžeme pak snadno po léta udržovat z vlastních semen. Horší by to bylo u mangoldu, protože jde o rostlinu dvouletou.

Zpět