Nejsevernější z citrusů

Kam se vlastně subtropické citrusy, což je souborný název pro citrony, pomeranče, mandarinky, grapefruity a příbuzné rostliny, dostaly k nám nejblíže? Produkční plochy končí ve střední Itálii. U domů se choulí poslední metrové keříky mandarinek ještě v Istrii. Hranicí života jsou pro ně krátkodobé zimní teploty –9 °C, přitom ovšem vyžadují delší a teplejší vegetační období, než je v našich vinorodých oblastech. To je vše?

Ne tak docela. Existuje jeden keř, který má ledacos z kouzla citrusů, jen k jídlu není. Poncirus trifoliata je ostatně také ve starší literatuře veden pod synonymem Citrus trifoliata. Český název pak nese citronečník trojlistý. Rod Poncirus má jen jediný druh pocházející z Koreje a severní až střední Číny. Zde se také již několik tisíciletí pěstuje a vznikla řada okrasných forem lišících se velikostí květů, plodů i listů a jejich panašováním. Existuje i forma beztrnná.

U nás je ovšem venku pěstován jen základní druh. Značně trnitý opadavý keř dorůstá ve středních Čechách dvou metrů, v botanické zahradě v Bratislavě kolem čtyř, dále na jihu i 7 m. Nezvykle působí v zimě zelené zploštělé větvičky s hrozivými až 6 cm dlouhými ostrými trny, jejichž křídlatá báze je 10 mm široká. Listy jsou složené trojčetné, čímž se liší od jiných citrusů. Celková délka listů je asi 7 až 8 cm, šířka 5 až 7 cm. Z délky připadá 1,5 až 2,0 cm na úzce křídlatý řapík a ze třech lístků je prostřední vždy nejdelší – 3,5 až 6,0 cm. Již od podzimu jsou patrná kulovitá poupata v úžlabí větévek a trnů. Působivé bílé vonné květy velikosti 3,5 až 5,0 cm už v dubnu před rašením listů obalují větvičky. Plody jsou přesně kulaté o průměru 2,5 až 5,0 cm, slabě plstnaté. V říjnu těsně před příchodem mrazů pozvolna žloutnou až do poměrně sytého tónu. Tato barva se ovšem poněkud ztrácí v současně se zbarvujících listech. Také vůní plod připomíná citron. V listopadu plody opadnou, ovšem jejich žlutá barva je na zemi ještě dlouho vidět. Dužnina je málo šťavnatá, trpká až hořká. Plod je takřka zaplněn až 50 semeny, ale zpravidla je jich méně, protože se v našich podmínkách ne všechna plně vyvinou. Semena jsou podobná velkým „jádrům” z citronu, dlouhá 7 až 13 mm.

Poncirus v každém případě vyžaduje při výsadbě výběr chráněného, teplého místa, nejlépe v nížině. Při řádném vyzrání dřeva však naše zimy přečkává i bez zvláštní ochrany poměrně dobře. V Průhonicích přežil rekordních –27 °C. V případě namrznutí úspěšně regeneruje. Půda má být humózní, lehčí, slabě kyselá s přídavkem rašeliny. Za optimální pH můžeme považovat 6,0; maximum je 6,5. Citronečník je, i v porovnání s jinými citrusy, citlivější na vyšší obsah vápníku a solí – zvláště chloridů. Tomu je třeba přizpůsobit přihnojování, aby nedošlo k chloróze listů. Půda by neměla být sléhavá a přemokřená, v suchu ovšem roste velmi zvolna.

Citronečník umístíme pro exotickou zvláštnost jistě na význačné místo jako soliteru, abychom jej mohli dobře sledovat. Vzhledem k trnům však zachováme od cesty asi 2 m odstupu. Pozoruhodným použitím by byla výsadba širokého, jen nepatrně řezem tvarovaného a zaručeně neproniknutelného živého plotu, jak se to dělá v jižní Evropě. Keř roste pomalu a je zpočátku volně stavěný, později značně zahušťuje. Celkový habitus je nepravidelně kulovitý, starší větve mají šedozeleně pruhované zbarvení.

Dřevina je vhodná i pro výsadby v nádobách třeba na lodžiích a terasách. Tuto přenosnou zeleň ovšem na zimu zapustíme do půdy a přihrneme. Pokud máme na zalévání tvrdou vodu je potřeba častěji přesazovat do směsi 2 dílů kompostu, 1 dílu rašeliny a 1 dílu písku. Poncirus trifoliata je používán jako středně až zakrsle rostoucí vysoce mrazuvzdorná podnož pro všechny druhy citrusů do okrajových oblastí pěstování tohoto ovoce, a též pro pěstování ve sklenících a nádobách. Kuriozitou je, že se v tomto případě roubují dřeviny stálezelené, a to při dobré dlouhodobé srůstavosti, na opadavou podnož. Blízkou příbuznost těchto rostlin dokazují i mezirodoví kříženci P. trifoliata zejména s pomerančovníkem (Citrus sinensis) označovaní jako citranže (skoro stálezelené), používané též jako podnož.

Hlavní příčinou, proč v nabídce školkařských podniků potkáte citronečník vzácně, je asi zdlouhavé množení. Semena zbavená dužniny je možno ihned vyset do skleníku nebo pařeniště. Jinak do jara stratifikujeme v mikroténovém sáčku s vlhkým perlitem v teplotách těsně nad nulou. Morfologickou zvláštností citrusů je více zárodků v jednom semeni. Všechny semenáče se však dobře nevyvíjejí a jedince pokřivené nebo špatně vybarvené vyřadíme. Výsevy se nesmí přemokřit. Vegetativní množení řízkováním v letních měsících je sice možné, ale nedoporučuje se kvůli slabšímu kořenovému systému.

Zpět