Letničky z přímých výsevů

Pokud chceme mít na zahradě výrazně barevné plochy po celé teplé období roku, je nejlépe vysadit letničky. „Čertovo kopýtko“ je ovšem právě v tom slově vysadit, protože příprava sazenic doma je pracná. Zdaleka ne vždy se nám podaří na okně získat rostliny silné a nevytáhlé. Můžeme pochopitelně nakoupit, ale vzhledem k tomu, že vysazujeme většinu druhů na 20 až 40 cm od sebe, jsou náklady na jen trochu větší plochu značné.

Existují ovšem také letničky, které mají rychlý vývoj a brzo kvetou. Ty můžeme a některé, jenž nesnášejí přesazování, dokonce musíme pěstovat z přímých výsevů.

Zpravidla se jedná o květiny velmi nenáročné. Poněvadž však přece jen vzcházení chvilku trvá, pečlivě půdu zjara zpracujeme a odstraníme vytrvalé plevele. Vhodným obdobím pro většinu druhů je polovina dubna. Hloubka výsevu musí být úměrná velikosti semen. Převážně jde o semena velmi drobná, jenž zapravujeme do půdy nepatrně. Povrch je vhodné utužit prkýnkem. Výsevy chráníme před přeschnutím a před slimáky.

Mnohé tyto letničky, tedy rostliny v našem klimatu žijící jen jeden rok, jsou dobře známé už ze starých vesnických zahrádek. Plně to platí o měsíčku lékařském (Calendula officinalis). Vyséváme v dubnu po špetkách do sponu 40 x 40 cm, pak jednotíme. Dorůstá až 70 cm; žluté nebo oranžové květy by měly vydržet ve váze nejméně 5 dnů. Využívá se i v kosmetice a lékařství. Měsíčky nezničí ani slabé podzimní mrazíky. Obvykle se v příštím roce objeví znovu z vypadlých semen. Musíme je pak vyjednotit, případně přesadit.

Taktéž skoro nezničitelnou a často i plevelivou rostlinou je laskavec (Amaranthus caudatus), lidově zvaný „kohoutí ocasy“. Sejeme jej ovšem až počátkem května, protože nesnáší mrazy. Doroste i přes metr výšky a má nezvykle dlouhá červená květenství (lichoklasy). Více barev najdeme u letních kopretin (Chrysanthemum carinatum, Ch. segetum), jejichž terčovitě žlutobílé i sytě žluté květy mívají výrazné středy. Letní kopretiny mohou být vysoké až 80 cm.

Mezi vysokými letničkami opravdu nelze přehlédnout slunečnice (Helianthus annuus). Odrůdy jsou s jedním květem i vícekvěté, žluté i červenohnědé a dvoubarevné, různé výšky. Vyséváme koncem dubna až počátkem května podle vzrůstnosti 40 až 70 cm od sebe a pochopitelně zase jednotíme. Z dalších skoro metr vysokých letniček můžeme vyjmenovat okrasný většinou plnokvětý mák (Papaver somniferum), slézovec (Lavatera trimestris) i slezovku (Malope trifida), jednoletou ostrožku (Delphinium ajacis) a chrpy (Centaurea moschata, C. imperialis, C. cyanus).

Výšku kolem 50 cm bude mít růžová, červená nebo i bílá klárkie, český název zní také lokanka (Clarkia unguiculata), žlutá dvoutvárka (Dimorphotheca sinuata), modrá, světle fialová nebo bílá černucha (Nigella damascena), modrý nepopínavý svlačec (Convolvulus tricolor) a červený len (Linum grandiflorum). Ještě nižší je bílý šater neboli, „nevěstin závoj“, modrá svazenka (Phacelia campanulata), kterou jistě znají včelaři. Lehce vzdušnou stavbu rostliny má různobarevná sluncovka neboli kalifornský máček (Eschscholzia californica). Pomněnku připomíná užanka (Cynoglossum amabile), bíle nebo fialově kvetou iberky (Iberis amara, I. umbellata), nenápadná je rezeda vonná (Reseda odorata).

Pěkné kopečky na obruby asi tak 15 cm vysoké tvoří jednoletá fialová nebo bílá tařice nyní přejmenovaná na tařicovku (Lobularia maritima). Nezaměňovat s vždy žlutou skalničkou (Allysum).

Výběr rostlin je tedy opravdu docela široký, zbývá ještě dodat, že i nevýrazně kvetoucí, avšak pěkně světle zelený a k podzimu červený letní cypřišek (Kochia scoparia), můžeme v dubnu vysévat přímo na místo.

Zpět