Květiny a vůně

Květiny a vůně patří k sobě. Je však opravdu obtížné popsat něco tak prchavého jako je vůně. Navíc se intenzita mění během vývoje květu. Tedy jinak voní poupě, jinak květ dokvétající. A také podle počasí – jinak v dusnu před bouřkou, jinak po dešti. Květy otevírající se večer, voní až v tuto dobu. Při větru i dobrý nos těžko něco zachytí. Intenzita vůně se popisuje slovy jako: téměř neznatelná, velmi slabá, slabá, výrazná, silná, pronikavá, ale žádný předpis na to není.

Často se vůně přirovnávají k něčemu dobře známému. Tak květ může vonět po vanilce, medu, čokoládě, skořici, hřebíčku, kávě, jablkách citrónu, fialkách.

Mnozí lidé by si rádi vysadili přednostně vonné rostliny. Výlučně z vonících rostlin se začínají sestavovat i větší zahrady, což má velký význam třeba pro lidi zrakově postižené. Udělejme tedy jejich malý přehled. Při šlechtění se více pozornosti věnovalo velikosti a barvě květu, a tak některé divoce rostoucí druhy voní více, než plnokvěté kultivary z nich vzniklé.

Ze stromů u nás vysazovaných voní hlavně lípy a akáty; z keřů šeříky, pustoryly (nesprávně jasmíny), lýkovce, některé kaliny, vilíny (Hamamelis) a růže. Mezi pnoucími dřevinami voní hlavně k večeru zimolez kozí list (růže z Jericha) a také akébie. Pochopitelně nemusí vždy vonět květ, vzpomeňme na rozřezaný kořen lékořice.

Známé aromatické trvalky jsou často používané jako koření – např. levandule, yzop, dobromysl, meduňka, saturejka horská šalvěj lékařská, různé druhy pelyňků, mát a mateřídoušek včetně tymiánu. Stačí u nich rozetřít list. Dále třeba routa vonná nebo monarda. Ve stínu nám budou vonět fialky, konvalinky, mařínka vonná a prvosenka jarní. Mezi cibulovinami vyniká těžkou vůní lilie bělostná (Lilium candidum).

Vonících letniček je celkem málo. Nemůžeme ovšem zapomenout na karafiáty, pnoucí hrachor vonný a na večer se otevírající okrasné tabáky. Je třeba také připomenout jednoletá koření – majoránku, bazalku, saturejku zahradní, kopr, kmín, anýz a dvouletý fenykl.

Každému ovšem všechno nevoní. Vnímání vůní je velmi individuální. Pro někoho je příjemný černý bez, afrikány, muškáty, heřmánek - jiný tyto vůně nesnáší. Pak jsou ovšem rostliny nepříjemné všeobecně. Třeba zimostráz (Buxus) sázený na hřbitovech; mezi cibulovinami řebčíky (Fritillaria) a česneky (Allium), z trvalek kakosty, z nichž jeden u nás běžně divoce rostoucí druh se česky dokonce přímo výstižně jmenuje smrdutý.

Častý je dotaz, zda je vhodné dávat v bytech do váz vonící rostliny. Některé druhy jsou až omamné a může z nich opravdu bolet hlava, třeba střemcha nebo třemdava. Neměly by se dostat hlavně do ložnice.

Domácí zvířata vnímají vůně pochopitelně daleko více než my. Pes musí být pachy doslova zaplaven. Kočka má své oblíbené rostliny, kolem nichž se ráda tře, jako je šanta kočičí nebo kozlík lékařský a často miluje až příliš právě vysazené aktinídie, zatímco lidé na této lianě necítí nic.

Zpět