Dřeviny pro skalky

Skalka je vlastně napodobenina určitého kousku přírody v horách. Zde turisté nejvíce obdivují omšelé skály, kde na nepatrných ploškách a ve štěrbinách rostliny nejen přežívají, ale i kvetou. Dřeviny mají jen občas doplňkovou funkci.

Alpinum tedy (název je od Alp) není les ani křoví, ale občas něčemu takovému však blíží. Je to přirozený vývoj tam, kde nasadíme vše, co padne do ruky. Každý ten třeba cypříšek byl zpočátku v kelímku 10 cm velký, ale to vůbec nic neříká o tom, jak bude vypadat po deseti letech. Musíme tedy vysazovat dřeviny uvážlivě, raději méně, nikoliv za každý kámen – a tak, aby nadmíru nestínily. Tedy do pozadí nebo na okraj naší skalky. Musíme vybírat pomalu rostoucí druhy.

Uvedeme si několik vhodných a začneme u jehličnanů; lidé je mají rádi, protože jsou celý rok zelené. Doporučený sortiment je omezen na ty, jenž ani po letech nepřekročí výšku jednoho metru. S představou hor je u nás nerozlučně spojena kosodřevina. Na alpinum by byl vhodný např. kultivar Pinus mugo ´Hesse´, od naší borovice lesní pak P. sylvestris ´Saxatilis´ a nízkou vejmutovkou by mohla být P. strobus ´Radiata´. Obdivovanou zvláštností je borovice tvaru malé kuličky P. heldraichii ´Schmidtii´, vyšlechtěná Průhonicích. Říkáme jí Šmidka.

Mezi plazivými smrky je jen 20 cm vysoký Picea abies ´Echiniformis´. U jedlí, kde máme výběr menší, lze doporučit Abies concolor ´Compacta´. Mezi pěstiteli je dále velmi oblíbený jedlovec Tsuga canadensis, ´Jeddeloh´.

Určitě do skalek patří sloupcovité jalovce. Z nich jen 80 cm dorůstá při šířce 15 cm Juniperus communis ´Compresa´. Plazivě pak rostou jalovce J. communis ssp. alpina (vyskytuje se i v Krkonoších) a J. procumbens ´Nana´. Nejvíce kultivarů tohoto typu naleznete ovšem u jalovce vodorovného - můžeme jmenovat třeba J. horizontalis ´Doug1asii´. Jalovcům jsou vzhledově podobné cypřišky. Do skalek lze doporučit - Chamaecyparis lawsoniana ´Krameri´, Ch. lawsoniana ´Minima´, Ch. obtusa ´Juniperoides´, Ch. pisifera ´Nana´ a od téhož druhu i kultivar ´Plumosa compacta´.

Túje neboli zeravy vypadají na skalce poněkud nepřirozeně; nicméně jen půlmetrové budou Thuja occidentalis ´Danica´ i choulostivější T orientalis ´Aurea Nana´. Na zastíněná místa můžeme umístit tisy, např. Taxus baccata ´Ericoides´nebo T. cuspidata ´Nana´.

Mezi opadavými listnatými keříky jsou půvabné hlavně ty nejmenší po povrchu země se plazící. Patří sem některé skalníky např. Cotoneaster dammeri, C. adpressus nebo vyšší C. horizontalis, které vynikají navíc krásně bílými květy a na podzim i červenými plody.

Dalšími i přes skály převisle rostoucí druhy, jsou třeba žlutě kvetoucí čilimníky – Cytisus decumbens, C. nigricans. Vzpřímenější je fialový C. purureus.

Jak vysoké mohou být na skalce vlastně keře? To závisí na velikosti alpina. Pokud zabírá plochu aru, umístíme bez problémů dvoumetrový keř, máme-li k dispozici pět metrů čtverečních je i půlmetrová výška někdy příliš. Musíme ovšem také uvážit i různou šířku rostlin.

Na jaře potěší na skalce všechny lýkovce (Daphne) a mandloň nízká (Amygdalus nana) s růžovými květy. Žluté jsou vikvovité kručinky (Genista tinctoria, G. lydia), v létě pak modré levandule (Lavandula angustifolia) a málo známý trochu vyšší karyopteris neboli ořechokřídlec (Caryopteris x clandonensis). Alpinum má také své okraje a ty je možné nenásilně doplnit nějakou zakrslou dřevitou mochnou (Potentilla fruticosa), nízkou vejgelií (Weigela) nebo miniaturní růží.

Zbývá ještě dodat, že skalka vždy prozradí estetické cítění a schopnost pozorovat přírodu. Nebudeme zde mimo jiné třeba mnoho sázet kultivary panašované, tedy s částečně žlutými či bílými listy a jehlicemi – působí to vyumělkovaně. Pokud nám něco trochu přeroste, zkusíme keř upravit řezem, ale nečiníme tak do pravidelného tvaru.

Zpět